Petr Hons: “Jinak psát nechci” (rozhovor)

Po Petrovi Breinerovi, skupine Kifoth, voľnomyšlienkárovi Kučerovi, Lučeničovi so Zbirkom, skupine Autumnist a ex Depeche Mode Alanovi Wilderovi si našiel na mňa čas aj viac ako populárny český textár, spisovateľ a hudobník Petr Hons.

Petr Hons

Petr, vzdy sa tebe aj hudobníkom okolo teba podarilo nejakým spôsobom zostať neviditeľný – či už počas absolútne ojedinelej hudobnej rotácie v 90 tich rokoch alebo aj teraz. Je to cielené zahalenie rúškom tajomstva?:)

Já si nemyslím, že by kluci z Oceánu byli tehdy nějak neviditelní. Ono to snad ani tehdy nešlo. Ten úspěch na začátku devadesátých let byl ohromný a schovat se nebylo dost dobře možné. Jiná  věc byla ta „gloriola tajemství“ kolem skupiny Oceán a jejich členů. Určitě to tajemno a odlišnost v některých věcech tak nějak patřila  k našim osobnostem, k naší hudbě a životům vůbec. Dneska si nemyslím,  že by na naší tvorbě bylo něco tajemného. Jestli mohu mluvit sám za sebe,  tak je to jen pouhé nechtění se někde před někým ukazovat a předvádět se.  Takových lidi, kteří to milují a také to i často praktikují je kolem nás v celém hudebním cirkuse dost a dost, není to pravda? Něco jiného jsou akce, kde musíš a máš být. Jako třeba prezentace vlastní tvorby, křty desek nebo setkávání se s našimi fanoušky. Určitě k mým oblíbeným věcem nepatří tzv. hojně mediálně viditelné „nacpávací a předváděcí“ V.I.P. večírky.

Tvoje texty sa stali neoddeliteľnou súčasťou mysticky vnímaného Oceánu, komerčnejšieho Shalomu…ako si vtedy vnímal potrebu participovať v skupine…inšpirovala ťa hudba alebo text vznikal na základe „spoločnej nálady či vlnovej dĺžky v skupine?

To, abych se podílel na tvorbě Oceánu byla pro mne už od začátku hodně důležitá věc, to nepopírám a je i jasné, že jsem klukům současně  záviděl, když stáli na pódiu před tisíci fanoušky. Pak ale přišel Shalom a Petr Muk mi nabídnul pozměnit mojí úlohu nehrajícího textaře na roli aktivního muzikanta. Byla to výzva a já si říkal, proč ne? Mohl jsem tak všechno vidět takříkajíc z druhé strana vlastně za to oběma Petrům, Kučerovi a Mukovi děkuji. Byli jsme tehdy s Petrem Mukem na jedné vlně, co se týká obsahu textů. A když pak text vznikal, psal jsem ho na hotovou hudbu a jím nazpívanou zpěvovou linku. Jen bych se lehce ohradil proti tomu komerčnějšímu Shalomu. Možná komerčněji úspěšnějšímu, co se týká prodeje desek a viditelnosti  v televizi a slyšitelnosti v rádiích. Ani si nemyslím, že by tehdy na mém psaní bylo něco zásadně jiného. Co se týká hudby tak si z dnešního pohledu říkám, že komerční byly obě kapely a vůbec nezáleží, kdo jak se při tom hraní na pódiu tvářil.

Oceán

Používal si vedomý kalkul pri skladaní jednotlivých sloh – kvôli rýmom, slučkám a pod.?

Je zvláštní, že když se ohlížím za těmi léty, když jsem začínal psát pro Oceán, tak tam vidím absolutní bezstarostnost ve smyslu toho, jak      a o čem psát. Co mi vyplavalo na mysl to jsem psal a neřešil jsem nic. Já nikdy ve svém psaní kalkul nepoužíval a to mohu říct opravdu zodpovědně. Já to tak vždycky cítil. Když mi později Petr Muk říkal, že potřebuje v dané době jiné texty než píšu já, které si pak i sám psal a nebo je psal H.Dvořák, rozuměl jsem tomu. Neustále totiž opakoval jak nutně potřebuje konkrétní témata, kterými chce oslovovat své nové posluchače, posluchačky a já mu na rovinu odpovídal, že ho chápu. Říkal jsem, že já jsem prostě Hons a jinak to neumím a hlavně to jinak ani psát nechci. Což on věděl velice dobře a proto si vybral i jiný tým. Bylo to prostě to, co zrovna potřeboval. Potěšil mne, když mi na konci našeho rozhovoru řekl, jak chce zkusit zase to, co jsme dělali dříve, že se chce v něčem vrátit zpátky. Mohla to být z jeho      strany třeba jen slušnost k mojí osobě a jeho dobrota promasírovat moje ego. Nebo si sám uvědomoval, kde jsou jeho tvůrčí kořeny, co já vím. A nebo to řekl jednoduše proto, že vystoupit z rozjetého vlaku, nablýskaného expresu se prostě vystoupit nesmí a nedá a chtěl jen obyčejně potěšit. Jsem i dneska smutný z toho, že jsem měl bohužel pravdu. Na to, abychom spolu ještě něco vytvořili, jel ten jeho vlak příliš rychle, bez nutného zastavení, odpočinutí si a hlavně rozhlédnutí se kolem sebe. Proto dneska, tři roky po Petrově odchodu nemám a nechci mít důvod myslet si něco jiného, než to, co mi v ten den, týden před smrtí s jeho nezapomenutelným úsměvem noblesně sdělil a nabídnul.

Spolu s Petrom Mukom, Kučerom a Vozáryovcami  ste zásadne ovplyvnili vývoj hudobnej scény v Československu a inšpirovali mladých ľudí rozmýšľať aj v inom leveli, podnecovali k debatam aj o duchovne či odkazu histórie  – máš tendenciu myslieť ako vtedy, alebo sa ti mnohé témy uzavreli a prišli nové výzvy? Čo je ten moment vzniku textu?

Text vzniká ve chvíli, kdy ti mnoho slov, spojení běží hlavou a ty je potřebuješ ihned zaznamenat. Řekl bych, že plno věcí se uzavřelo a není možné myslet a psát jako v roce 1986, 1994, 2000… existuje u každého určitý lidský vývoj a není možné se vrátit. Jsem dospělejší, starší a to se musí zásadně v těch textech promítnout. Ale ta témata lásky, vztahů, víry, vidění světa z jiných úhlů a hlavně hledání sebe samého bude asi pořád věčné téma mých textů i když psané jinýma očima.

Petr, prekvapilo ma tvoje účinkovanie v Shalome s basgitarou…bola to póza, image alebo naozaj hráš:)? Do akej miery si hudobne ovplyvnil skladateľstvo Muka a Kučeru? 

Když mnohdy slyším jak někteří muzikanti dobře hrají, tak bych mohl napsat, že hrát neumím. Ale tehdy v Shalomu jsem doopravdy hrál a hraji i v současné době, přísahám:-). Ono to mnohdy není o tom jestli hraješ jako “Bůh”. V první řadě jde o to jak vypadá ta hudba jako celek i se zpěvěm. Jde i o to, jestli je to tvé hraní a nápad vhodný pro píseň samotnou a stravitelný pro ostatní členy skupiny. Jelikož jsem nikdy nedosahoval takových hudebních dovedností a kvalit jaké měli Petr Muk a Petr Kučera, tak jsem do hudby nezasahoval. Dost často jsem skladby Petrovi Mukovi “připomínkoval” v tom smyslu, že jsem předkládal nějaké nápady, co by se dalo do skladby ještě promítnout, ale to bylo tak všechno. Má úloha byla vždycky psát a toho jsem se držel.

Hudobníci majú tendenciu materiál donekonečna editovať – v istom zmysle sa dá povedať že sa im uľaví keď album vydajú…si vždy spokojný s finálnou verzoiu textu?

Znám to, jak se někdy donekonečna protahuje finální verze studiových nahrávek, textů a myslím si, že to k ničemu nevede, právě naopak. Když se v tom člověk neustále přehrabuje a něco předělává je to většinou k horšímu. Já byl vždycky rád, když jsem něco napsal a hned jsem šel na další text a nemusel nic opravovat. Už jsem se pak do té nálady stejně nikdy nedostal. Bohužel mně to v poslední době potkalo několikrát a můžu osobně říct, že je to hrůza něco přepisovat. Jsem zásadně proti, ale když to jinak nejde a interpret to cítí jinak, nic nenadělám.

Ako funguje spisovateľ 20 rokov po komerčnej turbulencii a predaji niekoľko stotisíc nosičoch?

Už na to jen s povzdechem vzpomínáJ. Ta doba je nenávratně pryč a já se snažím dívat dopředu. Píšu pro různé skupiny a to mi dodává další energii a pocit, že tady na tom světě nejsem úplně zbytečný, že ten život neproflákám a můžu si říct, že tady snad něco málo dobrého po mně zůstane. Pořád si myslím jako před lety, že je důležité život naplno prožít a ne ho jen nějak dožít.

Dá sa vôbec uživiť písaním?

Určitě se dá psaním uživit, ale je otázka, koho se to konkrétně týká? Kolik takových lidí vlastně u nás je? Je tady v naší zeměpisné blízkosti našich dvou států parta několika vyvolených, uzavřený okruh vyhledávaných a chtěných skupin, textařů, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, takže ten prostor pro ostatní je minimální. O básnících radši psát nebudu, to by bylo asi sci-fi myslet si, že tím někdo dneska vydělá. Byla doba, kdy jsem měl relativně dost peněz a pracovat a chodit do práce jsem nemusel. Chtěl jsem mít ale i tehdy nějakou finanční jistotu, proto jsem vždycky do práce chodil a neublížilo mi to myslím nikdyJ, naopak. Dneska je to psaní spíše o radosti z odvedené práce a přilepšení si k ročnímu rozpočtu.

Kniha 4 blízke životy bola uzavretím istého obdobia?

Kniha, kterou jsem v roce 2008 vydal byla retrospektivní a tím pádem byla ve svém obsahu jak říkáš i sečtením mnoha let v hudebním prostředí, která jsem tam prožil. Ale abych byl přesný. Nešlo tak o mne jako spíše o to, co mělo následovat po vydání knihy 44+ čtyři blízké životy. Měl začít znovu Oceán a já jsem chtěl všechny členy spojit v nové práci, v nové době uvnitř skupiny, kterou jsem miloval, bez patosu, opravdu celým srdcem. Jednal jsem s Petrem Mukem o křtu mé knihy a o živém vystoupení nového Oceánu na mé akci, prostě naděje po 18 letech. Mohu zodpovědně říct, že to bylo všechno hodně nadějné. Dokonce jsem měl na první schůzce absolutní eufórii, když mi to Petr předběžně potvrdil a slíbil. Bohužel čím déle jsem s ním o tom mluvil a Petr to rozebíral s některými lidmi, šlo to všechno do ztracena. To byl vlastně můj důvod proč knihu vydat, chtěl jsem vždycky oživit Oceán, ale dnes vidím, že naivně. Nepřál tomu později ani Petr ani někteří další lidé kolem něj, kteří byli v Petrovo rozhodování důležitější, než jsem si dokázal vůbec představit a připustit. A vůbec si nemyslím, že by nebyl Petr schopný se rozhodnout sám, tak jsem to určitě nemyslel. Za mou naivitu a nadšení se na mne nikdo zlobit dodatečně nemůže. Byl jsem v konečném hodnocení šťastný i za to, že na křtu Petr zahrál a všichni jsme se po těch mnoha letech aspoň společně setkali a vyfotili.

Súčasnosť priniesla nekonečné možnosti a úplne iný prístup k vydávaniu nielen hudobných nosičov ale aj kníh  – ako sa dá zvládať písať texty, spraviť si promo/marketing a zabezpečiť distribúciu samému?

Dnešní doba, co se týká vydávání hudby a knih je v jistém slova smyslu jednodušší, dostává se oproti tehdejší době snáze      k posluchačům a čtenářům. To je pouze můj názor. Nahrávání hudby z obýváku a komunikace s co největším počtem posluchačů a čtenářů je na internetových stránkách dneska samozřejmostí. Já jsem měl ale v roce 2008 při vydávání knihy v nakladatelství Deus velké štěstí v tom, že jsem potkal ty pravé lidi, kterým nechybělo nadšení, kreativita, peníze a zodpovědnost. Když se něco řeklo tak se to i udělalo a splnilo podle pracovního schématu, který jsme si určili. Není možné na něčem pracovat sám, vždycky je důležitý tým, tak je tomu i dneska.

Kniha papierová alebo čítačka?

Já dávám zásadně přednost klasické knize, kde si mohu sáhnout, přičichnout si k novému papíru, otočit list, přečíst si ji a uložit zpátky do knihovny. To je to pravé čtení. Na tom už nic asi měnit nebudu.

Petr Hons

Pracuješ na niečom teraz?

Já ale pořád na něčem pracuji celá léta i když to není třeba vidět. Textuji pořád a vymýšlím projekty, které by mohly snad někoho v budoucnu zaujmout. Textoval jsem naposledy pro Michala Pelanta z David Koller Bandu a ještě teď dodělávám texty pro České Srdce. Další věcí je to, že jsem byl přibližně před necelým rokem oslovený v Č. Budějovicích kamarády Honzou Řičánkem a Radkem Zýkou, zakládajícími členy skupiny Jerusalem, abych s nimi začal hrát v kapele. Můžu říct, že jsem se z té představy po těch mnoha letech nehraní málem osypal hrůzou, hlavně při myšlence, co je to vůbec napadlo. Ještě jsem se dodatečně opotil, když jsem o tom začal vážně  přemýšlet. Nakonec jsem do toho šel a nelituji. Máme skupinu Walden, mám kolem sebe skvělé kamarády s kterými vytváříme nový materiál a ještě mohu psát. Na konci října jdeme do studia nahrávat první tři skladby a pak se uvidí kam to bude směřovat a jestli to vůbec naplní naše představy i představy těch, kteří na to možná i trochu čekají.

Existujú napr.zákazky firiem, vydavateľstiev na určitú tému? Funguje takýto dopyt na tvorbu vôbec?

V tomhle směru nejsem příliš kovaný a zasvěcený. Co já vím, tak existují třeba různé  reklamní agentury, které kreativní lidi co vládnou slovem dokáží slušně uživit. Dál existují nabídky hudebních skupin a zpěváků, kteří tě sami kontaktují a chtějí od tebe něco napsat, ale víc o tom nevím. Záleží určitě i na kontaktech, které člověk získává na správném místě ve správnou dobu.

Známy slovenský spisovateľ a občiansky aktivista Michal Hvorecký hovorí, že kultúra je na pokraji krachu, literárny dom neexistuje – ako to vidiš u vás, v Čechách.

Bohužel se o zmíněný problém příliš nezajímám a proto o tom mnoho nevím, ale vím z médií a běžného života aspoň tolik, abych mohl říct, že v České i Slovenské republice se o kulturu jako takovou zajímá minimum kompetentních lidí. Hlavně těch, kteří by jí dokázali a měli pomoci. Nikoho to „hlavně“ z komunální politiky nezajímá. O té celostátní politice na nejvyšší úrovni už nemá cenu mluvit vůbec. Snad ještě nějaká šance na budoucnost a prosperitu divadel, galerií, koncertních akcí, hudebních i jiných umělců kulturního prostředí je. Dnes jsou ale důležití sponzoři a stát samotný a ti bohužel přispívají na jiné věci. Třeba takový fotbal, hokej a další atraktivní sporty. Že bude národ kulturně „zakrnělej a blbej“ už nikoho dneska nezajímá. Patří to prostě k dnešní době.

Trend písania teda uvádzajú televízne celebrity a pseudoumelci…

Nejsem kompetentní k tomu, abych tady někoho konkrétně soudil a moralizoval. Stačí na to minimum IQ. Když si jakýkoli den pustíš      televizi, rádio a nebo PC, je ti jasné oč v dnešní době běží.

Ako vnímaš narastajúci trend blogov…

Já ho bohužel vůbec nevnímám, protože to zaplaťpánbůh nesleduji, omlouvám se

Téma, ktorá ťa láka, veľmi by si ju chcel dať na papier, ale je ťažko uchopiteľná…?

Já už léta toužím napsat klasickou beletristickou knihu, román. Je to sen a zatím opravdu neuchopitelný. Nevím jak na to. Prostě čekám na chvíli, kdy budu spisovatelsky osvícený a něco napíšu, ale vím, že to v životě a v téhle aktivitě takhle nechodí, takže v tichosti na svojí spisovatelskou šanci čekám a budu v to doufat … že třeba náhodou někdy

Čo robí Petr Hons v roku 2020?

Tahle otázka mi tak trochu evokuje roky minulé v komunistickém Československu, kdy hrála skupina Katapult a zpívalo se v ní „až se bude psát rok 2006“ společně s textem, ve kterém se tak naléhavě řeší otázka, kde si budou v těch velikých městech proboha všechny ty děti hrát?. Já myslím, že i v roce 2020 budu pořád stejný. Snad budu ještě psát a když to půjde, možná i hrát. Když z toho nebude vůbec  nic, taky nevadí. Ten náš svět je neskutečně barevný ve všech těch uměleckých aktivitách co existují, že se pak popř. něco najde. Ony i procházky po Šumavě v lese a setkávání se s bezva lidmi může dát člověku vnitřně víc, než milion odehraných koncertů a síně slávy. To je ale na každém z nás, co kdo považuje ve svém vlastním životě za to méně a více důležité.

Mojmír Lieskovský, 05.10.2013
Reklamy
Označené , , , , , , , , ,

2 thoughts on “Petr Hons: “Jinak psát nechci” (rozhovor)

  1. […] Prečítajte si aj moje rozhovory s ex-DM a tvorcom projektu Recoil Alanom Wilderom, skladateľom a dirigentom Petrom Breinerom, formáciou Autumnist a Kifoth, hudobníkom a voľnomyšlienkarom Petrom Kučerom a spisovateľom/textárom Petrom Honsom. […]

  2. […] člen Dušan Vozáry, za basovú zložku prišiel zase dlhoročný textár Oceánu či Shalomu Petr Hons, vyčistili a ustálili sa všetky citové polia v zmysle vzťahov v kapele, smrti Petra Muka a […]

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s

%d bloggers like this: